Proč láska a tango nejdou vždy příliš dobře dohromady
Veronika Toumanova, překlad z angličtiny Eva Czerná, původní text je tady
V tango světě se můžeme setkat s názorem, že tango dělá v milostných vztazích neplechu. Často slýchám, že “v tangu je člověk neustále vystaven pokušení. Za těchto podmínek je těžké vytvořit stabilní pár”. Jsou tedy vztahy v tango komunitě opravdu jiné? A jakou roli v tom tango hraje?
Když na tango přijde pár, přináší už s sebou svou vlastní specifickou dynamiku. Ta má při učení tanga výraznou roli. Jejich pouto je podrobováno zkoušce, když se společně učí něčemu novému, ovšem ne jen tak, nýbrž v naprosté vzájemné závislosti. Jak dobře si naslouchají, jak jsou nejistí, jak moc se chtějí zalíbit tomu druhému či jej naopak kritizovat, jak moc přebírají zodpovědnost za své emoce, to vše se promítá do společného učení tanga. Jinými slovy učení neurčuje dynamiku páru, ale právě dynamika páru vtiskává podobu učebnímu procesu. Tedy, pár si to může udělat jednoduché, nebo velmi těžké.
Na začátku si ženy tango obvykle užívají, zatímco muži bojují. Posléze přichází chvíle, kdy si tango a nepřeberné množství tanečních partnerek začnou užívat muži, a ženy zakouší první nepříjemné momenty spojené s tangem – nedostatečná technika a málo vyzvání k tanci. Může se stát, že jeden ze zůčastněných v tangu postupuje rychleji nebo má více talentu na tanec, s čímž bude těžší se pro toho druhého vyrovnat. Do hry pak vstupuje nejistota a žárlivost.
Díky tangu může váš vztah vzkvétat, ale může to být i začátek konce. Ale je to skutečně vinou tanga?
Tango je jen kontext, do něhož nás život vsadil, abychom si vyřešili své vnitřní konflikty. Tango si člověk má užívat, ale zároveň díky němu může růst. Tango se stane půdou, kde se řeší vztahové problémy, ale to jen v případě, že už jste mezi sebou problémy měli a teď se projevily. Problémem může být třeba nedostatek sebedůvěry. Tango je ideálním kontextem, kde se to ukáže. Pokud při tangu trpíte, tak to nemá s tangem nic společného, je to jen o vás. Neexistuje nic jako specifická s tangem spojená nejistota, je to úplně ta samá nejistota, již si nesete s sebou, jen teď brnká na nepoznané struny. Svalovat vinu na tango je jako tvrdit, že ve vás jídlo probouzí hlad. Tango nabízí možnost stát se plně lidskou bytostí, moudřejším a lepším člověkem, ale musíme se o to samy/i zasloužit a najít si k tomu cestu.
Když se do sebe zamilují již tančící osoby, je to zase trochu jiné. Oba již mají s tangem nějakou zkušenost, mají své oblíbené taneční partnery/ky a také strategie, jak se v tango světě pohybovat. Taneční kompatibilita může posílit vzájemnou přitažlivost a vzájemná přitažlivost může ještě umocnit taneční kompatibilitu, kterou mimochodem hodně pociťujeme jako přitažlivost. Jeden můj student, který studuje neurologii, mi řekl, že zážitky z tanga (pohyb, dotek, objetí, čichové vjemy, pot a intenzivní prožívání přítomnosti) dokáží v mozku navodit takový pocit jako při zamilovanosti. Nekonečné tandy, plné splynutí obou a úžasný pocit. Všichni jsme to alespoň jednou v našem tango životě zažili. Přesto ne všichni, kdo na parketě zažili dobré napojení, se do sebe zamilují. Ovšem většina tanečníků a tanečnic, kteří/ré se do sebe zamilují, se zamilují právě při tanci.
A co dlouhodobé vztahy, budují se v tangu obtížněji? Upřímě řečeno, nevím, proč by to v tangu mělo být obtížnější. Vybudovat pevný dlouhodobý vztah je těžké. Znám páry, jimž se to povedlo, a další, kterým ne. Pokud je vaším primárním a výhradním společným zájmem tango, pak vytvořit pevný vztah těžké bude. Aby to ve vztahu klapalo, bude potřeba mít i jiné společné zájmy, mít něco společného, být zároveň přáteli, mít společná témata, podobný temperament, kompatibilní sexualitu atd. Nezáleží, jak moc se na sebe nacítíte při tanci, pořád je to jen tanec. Spousta přátelství v tangové komunitě nepřežije, jelikož kromě tanga tam toho jinak moc není.
Na začátku vztahu máme mnohdy pocit, že nám ten druhý tak nějak patří, a že máme právo chtít, aby naplňoval/a naše potřeby. Tango se stává jednou z nich a bereme osobně, pokud není uspokojena. Partnerovi či partnerce to neodpustíme a živíme si dál očekávání, která bychom jinak neměli. S jinými jsme na parketu otevření/é jakékoliv zkušenosti: pokud není dobrá, radši ji zapomeneme, pokud dobrá, rádi si ji připomeneme. Od životní/ho partnerky/-a ovšem neočekáváme nic menšího než to NEJLEPŠÍ teď hned a ten druhý udělá lépe, když nám to dá přesně tak, jak to očekáváme! Zapomeneme to dobré, ale zatraceně dobře si pamatujeme to špatné.
Pravdou je, že váš partner nemusí nutně být váš oblíbený tanečník/oblíbená tanečnice, a ani vy sami/y nemusíte být tímtéž pro něj/ni. Tohle očekávání vás oba jen vystavuje zbytečnému tlaku. Máte snad rádi to samé jídlo? Stejné knihy? Úplně ty samé filmy? I pokud vám to v tanci neklape, můžete být přece kompatibilní v životě. V posledku, co je nejdůležitější? Chtít, aby váš partner byl pro vás vším (nejlepší milenec, nejlepší přítel, nejlepší tanečník), není vždy realistické. Ano, ladí to sice se slovy tango hudby, ale všichni víme, že milenci, o nichž se zpívá, nejsou ti nejlepší, ale ti nejpřelétavější milenci. Pořád je tu šance, že váš miláček je i nejoblíbenější/m tanečnicí/-íkem, v tom případě se tomu plně oddejte a užijte si to. Ale pokud ne, tak s ní/ním prostě dělejte to, co s ostaními, buďte prostě otevření. Zapomeňte na to, co se nepovedlo, zapamatujte, co se vydařilo. Buďte v klidu, je to jen tanec. Budou i další tandy.