Proč ta nejdůležitější věc na tangu není tango?
Veronika Toumanova, překlad z angličtiny Igor Sitchuk a Lenka Tahalová, původní text je tady
Co je v tangu nejdůležitější? Na to se názory liší - například propojení, objetí, radost, socializace, taneční vývoj. Máme naštěstí různé priority a záliby. Ale ta nejdůležitější věc tu chybí. A přitom je natolik podstatná a natolik všezahrnující, že ji můžeme snadno přehlédnout. Nemá totiž s tangem nic společného. Přesto vaše tango ovlivňuje ve všech možných ohledech.
Zajímá vás to? Dobře, tak tedy: nejdůležitější věc v tangu je váš bod uvědomění.
Chtěla jsem původně použít termín "úroveň uvědomění", ale pojem "úroveň" má v sobě hodně hierarchického a "uvědomění" se nepohybuje směrem nahoru a dolů. Ono spíše expanduje ve více směrech najednou. Lze jen těžko popsat, co se děje, když se posouvá bod uvědomění (pochybuji, že by to někdo věděl přesně, je to tajemství vědomí), ale zkusím to ukázat na příkladech…
Zkuste si vzpomenout, jaké to bylo, když jste se začali učit tango jako úplní nováčci. Vzpomeňte si, jak jste se cítili a co jste věděli a mysleli si o tangu. Možná jen ty nejdramatičtější skladby od Pugliese vás zasahovaly emocionálně a vysoké voleo se vám zdálo tím nejvyšším možným blahem. Tancování s tímhle chlapem nebo s touhle holkou vypadalo stejně nedosažitelně jako vášnivý polibek s filmovou hvězdou. A teď pomyslete na to, kde jste PRÁVĚ TEĎ. Možná jste pokročili od běhání s partnerkou po sále na Gotan Project do užívání si poklidné chůze na Firpo. Možná jste se přece jen naučili vysoké voleo, ale uvědomujete si, že i po všech těch letech stále neumíte pivotovat.
Možná říkáte občas svému učiteli: "Já mám problém s tímhle… Ztrácím rovnováhu nebo cítím se blbě, když dělám tohle…" Učitel si s vámi zatančí, koukne na váš pohyb, ukáže vám nějaké cvičení, vysvětlí trošku teorii a věci se začnou měnit. Nejdřív si díky učiteli uvědomíte, co vám nefunguje. Pak pochopíte proč. Ukáže vám, jak pohyb KORIGOVAT, aby se výsledek změnil. Pak ucítíte, že to ZAČALO fungovat. Ke konci hodiny se váš bod uvědomění posune. Teď už víte daleko víc o vašem "problému" a o způsobech, jak ho řešit. Ale víte o tom nejen ve své hlavě. Ve skutečnosti mnohem víc VNÍMÁTE a CÍTÍTE, co se děje. Máte nové komplexní "tělesné" porozumění té věci.
Toto je přesný popis "posunu bodu uvědomění": stát se jinou osobností, a přitom zůstat sám sebou. To je skoro magické, když se nad tím zamyslíte.
Výuka tanga se neděje ve studiu. Ona se děje UVNITŘ VAŠÍ BYTOSTI a spočívá v neustálém posunu vašeho bodu uvědomění (anglická zkrátka POA - Point Of Awareness). Učitel vám sice může pomoci s tímto posunem, ale nemůže ho udělat za vás. Vy sám/a musíte dovolit, aby se tato změna udála. Učitel vás může něčemu naučit proto, že má v této věci jiný POA. Vidí a cítí ve vašem tanci to, o čem vy máte snad jen mlhavé ponětí. Také vidí vzájemné propojení jednotlivých problémů a možná vidí i to, že se jejich řešení nachází někde jinde, než kde ho hledáte. Učitel se tak leckdy vyzná lépe ve vašem psychologickém profilu a zvolí správný individuální přístup: co jste připraveni uslyšet a co ne. Dobrý učitel neusiluje o to, aby RÁZEM dotáhnul Váš POA ke svému. Dobrý učitel vám jen pomůže popostrčit váš POA z původního stavu.
Proč je váš bod uvědomění natolik důležitý? Prostě proto, že definuje všechny vaše zkušenosti, vaše chování, vnímání, cíle a hodnocení. Paradox uvědomění spočívá v tom, že ho často cítíme, jako by bylo konečné. Až do okamžiku, kdy dostaneme šťouchanec v podobě něčeho, co jsme si přečetli, uslyšeli, ucítili nebo dokonce na co jsme přišli ve své hlavě. Většině lidí se tento bod uvědomění stále posouvá, protože se pořád něčemu učíme, rozšiřujeme své znalosti, uvědomujeme si nové věci a zkoušíme je. Velké a nečekané posuny POA se jmenují zjevení nebo osvícení. To se stalo Buddhovi, když seděl pod stromem, někomu se to stane, když uvidí vystoupení úžasného tanečníka. Nečekané posuny POA přinášejí pocit, jako byste najednou pochopili obrovský nový objem znalostí a procítili všechno novým, pokročilejším a úplnějším způsobem. Vždycky poznáme okamžik posunu našeho POA. Může to být okamžik "Aha!" nebo jen "Jo, už to vidím". A většinou to bývají velice příjemné momenty, až na zjištění, že Ježíšek neexistuje.
Ale jak nám toto zjištění pomůže v tangu?
Prací učitele je pochopit, kde se nachází uvědomění žáka, a najít způsob, jak ho posunout o krůček dál. Prací studenta je pochopit, že je třeba posouvat svůj POA stále dál, má-li být výuka efektivní. Svůj POA totiž můžete blokovat, nebo ho můžete nechat hladce plynout.
Každý zkostnatělý názor na sebe nebo na svět zablokuje vaše POA a znemožní jeho posun. Pokud si myslíte, že se nikdy nenaučíte tango, protože mamka říkala, že nemáte cit pro rytmus, pak blokujete svůj POA. Pokud si myslíte, že skutečné tango je takové a takové, od teď už navždycky, amen, pak blokujete svůj vývoj. Pokud si myslíte, že všichni dobří tanečníci jsou snobi a chtějí tancovat pouze se sobě rovnými, pak si zavíráte možnost stát se dobrým tanečníkem. Nemůžete někým opovrhovat a zároveň se mu chtít podobat. To je absurdní. Jestli si myslíte, že tango je jen pro ženy s dlouhýma nohama, které lze švihat vysoko do výšky, pak se blokujete od zjištění, že to není pravda. Pokud si myslíte: "Já teď nevím, jak se to dělá, ale brzy se to dozvím", pak umožňujete vašemu POA plynout.
Jaké jsou optimální podmínky pro učení? Stát se čistým listem. Podobat se dítěti, které se učí chodit. To si nikdy nehubuje, že spadlo. Zvedne se a zkouší to znovu. Vůbec nejlepší je učit se v neutrálním stavu oproštěném od jakýchkoliv představ o sobě zděděných z minulosti. Zahoďte své problémy i své hodnoty a jen pozorujte, kam se váš POA chce posunout dál.
Tango má také svůj kolektivní bod uvědomění, který se stále posouvá. Jen se podívejte, co jsme považovali za překrásné před deseti lety, a co nás baví teď. Tango se vyvíjí stejně jako vy. Pokud jste po přečtení tohoto textu něco nového pochopili, pak blahopřeji: váš bod uvědomění se právě posunul.